Depeche Mode, 25.06.2009, Praha, Eden
- RecenzeDostal jsem jen to, co jsem dostat mohl
Pro skvělý zážitek z koncertu pod otevřeným nebem musí být splněno několik podmínek. Nejdříve potřebujete vhodného umělce pro tento styl produkce. Depeche Mode velké show umí. Dále musí vyjít počasí. Ač prakticky celý čtvrteční den pršelo, večer bylo nebe jasné, teplota lehce nad dvacet. Zatím tedy samá pozitiva.
Pro ostrý obraz a čistý zvuk musí být k dispozici prostory, které se dají dobře ozvučit a kde neplatí policejní desátá hodina. Na stadion Slavie by se tak mělo chodit pouze na fotbal, akustika na ploše je totiž příšerná a koncerty v létě končívají za světla. Výběr místa konání a termínu koncertu člověk neovlivní. Hloupé ale je, když se opakovaně podcení dopravní situace v metropoli a parkování v blízkosti slávistického stadionu.
V případě loňského koncertu Metalliky jsem přišel o první předkapelu, ze zápasu s Jabloncem, díky kterému Slavia loni získala titul, jsem neviděl první čtvrthodinu a ve čtvrtek jsem kvůli své nepoučitelnosti dokonce přišel o první tři skladby vystoupení hlavních hvězd večera. Negativa právě začala převažovat nad pozitivy.
Čtvrteční koncert Depeche Mode se tak pro mě stal jen jednou z mnoha čárek v koncertním setlistu mého života. Čárkou, bez které bych se ale jednou nemohl protleskat k přídavku.
Podvodní ragby za dvěstě
- Z domovaBota snů
Před sobotním obědem si vyrážíme zaplavat do chomutovských Městských lázní. Ale ouha. Na dveřích nápis: V sobotu 13.6. je bazén zavřený z důvodu konání závodů. Nevadí, alespoň Adámkovi ukážu, jak vypadá plavecké zápolení. Míříme na tribunu. Ale ouha. Nevidíme žádné závodníky, bazen ani není rozdělený na osm drah. Jen v místech s největší hloubkou se v klubku zmítá několik plavců se šnorchly a ploutvemi. Ptám se jednoho z na tribuně polehávajích urostlých chlapíků v plavkách, o co jde. Prý podvodní ragby. Nikdy jsem neviděl divácky méně vděčný sport. Odcházíme.
Na parkovišti stojí auto Městské policie. Strážník montuje botičku na auto stojící vedle našeho, které už botičku má. Žil jsem v domnění, že o víkendu se v Chomutově parkovné neplatí. Za 200 Kč se mi dostalo informace, že se neplatí až od sobotního poledne. Bylo 11:15.
Banální příhoda. Až na to, že se mi ze včerejška na dnešek zdál sen, ve kterém jsem viděl své auto s botičkou.
Šlégře, drž se svého kopyta
- Jen takHéja Cheza, héja Cheza, héja héja héja Cheza!
Dnes byl hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Jiří Šlégr, který je na druhém místě okresní kandidátky ČSSD v Teplicích (hned za Kateřinou Brožovou). Guma potvrdil, že s ním v parlamentu bude větší zábava než na ledě. Z mnoha perel vyřčených litvínovským hokejistou ve výše zmíněném pořadu (MP3, 8.12 MB) vybírám tuto:
To, že někdo vydělá hodně peněz neznamená, že udělal o hodně víc práce než jako zedník. Zedník taky udělá spoustu práce, ale bere míň peněz. Samozřejmě, ten člověk, kterej to vymyslí, tak mu prostě tu práci musí dát.
U-jetý U-turn
- RecenzeNěkteré filmy je lepší vidět jen jako mladý a nezávislý
Na levý ruce ti chybí dva prsty. Připomínka nesplacenýho dluhu. Osedláš si svýho červenýho Mustanga ze čtyřiašedesátýho a vyprahlou Arizonou uháníš do Las Vegas, abys zachránil zbejvající prsty. Kvůli prasklý hadičce chladiče skončíš v zapadlý díře, kde nejméně bizarním stvořením je mrtvej pes ve vozejku slepýho indiána. Víš, že tohle nemůže skončit dobře. Očekáváš kulku do hlavy a modlíš se, abys to byl ty, kdo zmáčkne spoušť. Valí se to na tebe jak stádo divokejch bizonů, ale je tu ještě někdo, kdo se cejtí mnohem hůř než ty. Tím nešťastníkem jsem já, divák filmu U-turn.
Jo, těšil jsem se. Opravdu moc. Více než deset dlouhých let jsem čekal na příležitost znovu vidět film s atmosférou hustou jak poctivá mexická polévka. Barvitou podívanou, kde režisér experimentuje s diváky, jsem byl před deseti lety nadšen. Bez výhrad. Ale teď? Dočkal jsem se nervní kamery. Ostrých střihů. Detailních záběrů na rozbitá těla. Nestojím o to. Jednoduše už nechci být dvě hodiny obyvatelem městečka, kde kámen šuká cihlu, slovo "prcat" patří do slovníku spisovných slov a spolehnutí je pouze na supy kroužící oblohou.
Asi stárnu.
Soudruhu Filipe, děkuji!
- Jen takKdyž vrhat vejce, tak betonová
Víš, kámo, znal jsem chlápka, který v roce 1948 křičel: Kontrarevolucionáře vykopat a komunisty na jejich místa! Zavřeli ho na doživotí. A víš proč? Protože to křičel na hřbitově. Tehdy naše země vstoupila do éry socialismu. Vlády se ujali lidé, kteří nevěřili nikomu a nejméně sobě. Zem řídili hlupáci, kteří se báli všech a nejvíce sebe. Nerozuměli hrdinům, oprátka byla jejich jediným argumentem. Na tomto režimu bylo pozitivní pouze to, že se v roce 1989 zhroutil. Mezitím však komunisté zničili tisíce životů. Od neděle si večer co večer díky dokumentům z cyklu Proces H připomínám, co nelze zapomenout.
Hele, brácho, komunistická ideologie zabila miliony a pokřivila charaktery přežívajících. Nesmíš se proto divit, že dvacet let po tom, co přežili klinickou smrt, bolševikům stále chybí soudnost, když si stěžují na vysílání dokumentu, který sami natočili a režírovali. Má ale vůbec smysl očekávat soudnost od někoho, kdo si své sídlo v ulici Politických vězňů vyzdobí rudými hvězdami? Nezbývá tedy než Gottwaldovým pohrobkům alespoň poděkovat za připomenutí toho, jaké metody by používali, kdyby se znovu dostali k moci. Nezapomeň na to, až za pár hodin půjdeš k volbám.
A měj prosím ještě na paměti, že mezi červenou a oranžovou není velký rozdíl.